UTMB: Rozhovor s prvním vítězem legendárního závodu Dawou Dachhiri Sherpou

První ročník UTMB se konal v roce 2003. Tehdy ještě nešlo o dnešní HOKA UTMB Mont Blanc, nejprestižnější trailový závod na světě. Dne 29. srpna 2003 zvítězil Nepálec Dawa Dachhiri Sherpa na trati dlouhé 150 kilometrů s náskokem více než dvou hodin. Zrodily se dvě legendy.

Dawa Dachhiri Sherpa a UTMB, to je příběh, který stojí za to. Závod v Chamonix přinesl tomuto muži slávu, díky níž si mohl splnit některé své sny, doslova i obrazně. Nepálský běžec si například už v devíti letech slíbil, že ve své rodné vesnici Taksindu, ležící v nadmořské výšce 2 900 metrů v horách kolem Everestu, v Himálaji na hranici Nepálu a Číny, vybuduje domov pro seniory. Úspěch na UTMB mu otevřel dveře k příležitostem v Evropě, kterých dokázal využít, a domov pro seniory nakonec skutečně postavil. Do provozu byl uveden v roce 2019. Každý, kdo se s Dawou Dachhiri Sherpou setkal, to potvrzuje: je to velkorysý člověk, který myslí především na druhé. Dawa Dachhiri dnes žije ve Francii, dlouhé tratě už neběhá, ale běh neopustil a dál se zajímá o osud svých krajanů v Nepálu. Sdružení Dawa Sherpa Parrains et Marraines pour le Népal, které v roce 2007 založil společně se svou ženou Annie, stále pomáhá zlepšovat vzdělávání dětí z jeho rodné vesnice a jejich přístup ke zdravotní péči.

Úspěchy Dawy Dachhiri Sherpy se bezpochyby zčásti zrodily v dětství. Pochází z devíti dětí a je synem zemědělců a chovatelů, od šesti do patnácti let se vzdělával v klášteře, kde se mimo jiné učil meditaci a bojovým uměním. Po otcově smrti se vrátil, aby se postaral o rodinu. První kontakt se světem trailu získal při práci kuchaře na himálajském treku se starším bratrem. Později se zúčastnil etapového závodu v Nepálu, který pořádal Švýcar a v němž zvítězil jeho bratr, rovněž běžec. Dawa Dachhiri na sebe upozornil dvěma etapovými vítězstvími… a potkal svou budoucí ženu Annie, která závodila také. V roce 1995 se vydal do Evropy a začal objíždět trailové závody a budovat si jméno. V dalších letech svůj talent potvrdil. UTMB 2003 vyhrál v čase 20:05:55, s náskokem více než dvou hodin před druhým závodníkem. Počasí bylo ten den mimořádně náročné, ale nepálský běžec těžil z pevné vůle a silných nohou, které vybudoval v himálajských horách.

Vítězství na UTMB 2003 odstartovalo sérii dalších prestižních triumfů: Grand Trail des Templiers v roce 2005, 6000D v letech 2007 a 2009 a TDS v roce 2012. Celkem Dawa Dachhiri Sherpa vyhrál více než 100 závodů, včetně prestižního etapového Annapurna Mandala Trail (2002), který se běžel v jeho domovině. Konec srpna 2012 dobře ilustruje jeho odolnost i celou kariéru: tři dny po vítězství na Grand Raid des Pyrénées ovládl TDS. Neuvěřitelná odolnost. Dawa Dachhiri Sherpa má také jednu zvláštnost: zúčastnil se tří olympijských her, v Turíně 2006, Vancouveru 2010 a Soči 2014, kde byl jediným zástupcem své země… v běhu na lyžích. Rodák z Taksindu nikdy předtím na lyžích nestál. Nepálský olympijský výbor ho přesto v roce 2006 požádal, aby na hrách startoval, s odůvodněním, že může trénovat ve švýcarských horách. Dawa Dachhiri vzal nabídku vážně, tvrdě trénoval a dokončil všechny tři závody.

Dawa Dachhiri Sherpa před olympijskými kruhy v Soči v roce 2014

Několik dní před světovou událostí HOKA UTMB Mont Blanc 2026 přijal nepálský sportovní legenda nabídku vrátit se ke vzpomínkám na rok 2003 a promluvit také o svých současných projektech.

Dawo Dachhiri, na co vzpomínáte, když se řekne vaše vítězství na UTMB v roce 2003?

Samozřejmě na něj vzpomínám velmi rád. Když se k němu vracím, vybavuje se mi spousta obrazů. Nikdy předtím jsem neběžel tak dlouhou trať, takže jsem přijel hlavně s cílem podat co nejlepší výkon, bez konkrétních ambicí. Start v Chamonix ve čtyři ráno, cíl, občerstvovačky, kterých tehdy bylo méně než dnes… všechny ty okamžiky mám vryté do paměti. Pozdní večerní doběh do Chamonix v dešti byl neuvěřitelný. Bylo pozdě, počasí pořád nestálo za nic, a přesto se mnou od okraje lesa až do cíle běželo asi deset dětí z Chamonix. Bylo to nádherné. Stejně jako rozhovory s dobrovolníky a jejich péče o závodníky, na to také vzpomínám velmi rád.

UTMB tehdy absolvovalo svůj první ročník z iniciativy Catherine a Michela Polettiových…

Ano, na startu v Chamonix nás bylo kolem 700, do cíle dorazilo 70 lidí. Za drobného, studeného deště. S dnešní akcí, na kterou se sjíždějí tisíce běžců, se to nedá srovnat. Jsem rád, že se tento sport tak rozvinul, i když mám trochu obavy z módní vlny, která se kolem něj zvedla. Člověk by neměl zapomínat na radost z běhu po stezkách, ne vždy jde o výkon. Každopádně je skvělé, že se tolik lidí dalo na běh. Je to lepší než chodit do hospody!

Řekl byste, že UTMB je vaše největší trailové vítězství?

Určitě patří mezi má největší vítězství. Otevřelo mi v Evropě mnoho příležitostí a v mém příběhu má velkou váhu. Neuvěřitelné bylo také vítězství na Grand Trail des Templiers v roce 2005. Ať už šlo o jakoukoli vzdálenost, měl jsem štěstí na spoustu skvělých závodů, s rodinnou atmosférou a ideálními podmínkami. I ze závodů, které jsem nedokončil, si odnáším hezké vzpomínky. Všechno je zkušenost. Závod dopadne tak, jak má, a já to přijímám. Nikdy jsem neběhal proto, abych vyhrál.

V roce 2008 jste skončil druhý za tehdy jednadvacetiletým obrem Kilianem Jornetem…

Mohl by být můj syn! Nebyla mezi námi žádná rivalita, i když jsme toho dne pořádně zabojovali (pozn. red.: Dawa Dachhiri Sherpa doběhl druhý v čase 21:56:52, hodinu po španělském vítězi). Přes týden jsem pracoval jako zedník na stavbách, pět dní v týdnu a v dlouhých směnách. Naše realita byla úplně jiná. Bylo normální, že jsem skončil za ním.

Mnoho lidí, kteří vás během kariéry potkali, mluví o vaší schopnosti naslouchat tělu a respektovat jeho signály…

Dlouhý závod je pro mě zkušenost, způsob, jak poznávat své tělo i svou stravu… Výchova v chrámu mi dala schopnost naslouchat tělu a jeho pocitům. Funguje mi tahle strava lépe než jiná? Trávím ji lépe? Snažím se ze sebe dostat maximum, ale nechci se dostat do červených čísel. Když to jde dobře, tím lépe, když ne, nedá se nic dělat. Vždycky jsem respektoval své tělo i bolest. V letech 2013 až 2016 mě hodně trápila kolena. Po roce rekonvalescence jsem navštívil lékaře a ten mi řekl, že můžu znovu běhat. Já jsem ale měl jiné pocity a ty mi říkaly, abych ještě počkal. Už jsem se fyzicky necítil na tak dlouhé tratě, aniž bych si ublížil. S návratem k běhání jsem počkal další dva roky. Dnes už běhám kratší vzdálenosti, takové pro normální lidi (smích).

Chválu sklízí také vaše nastavení mysli…

Když závodím, nikdy nemyslím na vítězství. Běhám pro sebe. Vždycky jsem se snažil bojovat s touhou a žárlivostí, protože plodí negativitu. A ta zatěžuje tělo. Když se soustředíme sami na sebe a na své pocity, vnímáme každý krok a děláme, co je potřeba. Jakmile se zaměříme třeba na soupeře, přestaneme se pohybovat správně. Když přijde krize, stačí se zhluboka nadechnout, podívat se do dálky a pokračovat. Pozitivní přístup dodává spoustu síly. Když je špatné počasí nebo přijde těžká chvíle, úsměv, který dostaneme nebo někomu věnujeme, dokáže část potíží a bolesti setřít…

Dawa Dachhiri Sherpa s Ludovicem Pommeretem

Dlouhé závody vám tedy nechybějí?

(sebejistě) Vůbec ne. S tím, co mi dnes život nabízí, jsem naprosto spokojený. Je tolik věcí, které se dají dělat. Po tomto rozhovoru půjdu pracovat na naši zahradu, práce je tam dost (úsměv). Budu sbírat rajčata a vytrhávat plevel… Je to pro mě důležité, vrací mě to k životu, který jsem poznal v Nepálu. Je to velmi uklidňující. S dlouhými tratěmi jsem skončil v roce 2012 po vítězství na TDS. Od té doby běhám spíš závody na 15 až 50 kilometrů a užívám si je. Když budu mít období, které mi dovolí se pořádně připravit, neodmítnu ani závod na 70 nebo 80 kilometrů.

Vedle práce věnujete část svého času také komunitě v Nepálu…

Snažím se do Nepálu vracet alespoň jednou ročně. Když je potřeba věnovat pozornost stavebním projektům, zůstávám tam déle. Založil jsem malé sdružení, díky kterému můžeme jednat společně a něco zmůže. Sám člověk nezmůže nic. Díky mnoha lidem se nám v průběhu let podařilo vybudovat internát pro mladé a domov pro seniory z našeho regionu. Rád bych při této příležitosti poděkoval všem, kteří nám pomohli, i těm, kteří se do sdružení zapojili. Právě díky nim jsme dokázali tolik dobrého a doufáme, že v tom budeme pokračovat. V našem centru studuje asi stovka dětí. Máme velkou radost, že vše dobře funguje a projekt žije. Kdykoli můžeme dětem zlepšit život, uděláme to, s prostředky, které máme k dispozici.

//// AKTUALIZACE z 3. září 2026

Dne 26. srpna zničila údolí řeky Trishuli v Nepálu blesková povodeň způsobená sesuvem části hory a ledovce. Vyžádala si mnoho obětí, k 3. září bylo hlášeno 1 259 mrtvých a více než 5 000 pohřešovaných, a zanechala mnoho rodin v zoufalé situaci.

Dawa Dachhiri Sherpa a jeho sdružení Parrains et Marraines pour le Népal spustili sbírku na pomoc lidem přímo na místě. Přispět můžete zde: https://www.dawasherpa-asso.org/urgence-nepal/.