Rozhovor s Vincentem Bouillardem a Baptistem Chassagnem, dvěma favority UTMB 2026 se zkříženými osudy

Vincent, během osmi týdnů absolvujete dva závody na 100 mil. Jak k této dvojité výzvě přistupujete?

Jedním z důvodů, proč jsem se rozhodl na UTMB startovat, je možnost vzít si pak dovolenou a pořádně si odpočinout. Není samozřejmé zvládnout dva závody na 100 mil během osmi týdnů, takže se opravdu těším, až nechám odpočinout tělo i hlavu a budu mít čas na rodinu, který nebude určovat trénink.

Nebál jste se, že tělo po Western States řekne dost?

Ani ne. Snažím se připomínat si, že všechno je dočasné. Když se mi nedaří, říkám si: „To se zase zlepší.“ Platí to i v ultramaratonu. Když přijde úsek, ve kterém se všechno daří, většinou netrvá dlouho a situace se může velmi rychle obrátit. Celkově je proto potřeba zůstat trpělivý a říkat si, že to přejde. Víme, že budeme trpět, víme, že přijde obrovské množství silných signálů, a musíme být připraveni je přijmout, aniž bychom hned při prvním z nich měnili strategii.

© UTMB

Jak hodnotíte svou formu před startem?

Samozřejmě je jiná než před dvěma lety, kdy jsem se na UTMB připravoval, protože jsem nejdřív potřeboval čas na zotavení po Western States. Mentálně si ale musím opakovat, že při každém začátku tréninkového bloku nezačínáme od nuly. Všechno, co jsem natrénoval na Western States, se mi na UTMB bude hodit. Během osmi týdnů mezi oběma závody jsem už jen doladil poslední detaily a vrátil se k tréninku v terénu, který je pro UTMB specifičtější. Pomáhá mi také, že mi tento typ terénu sedí víc než ten na Western States.

Jste tedy stoprocentně připravený?

Kdybych nebyl stoprocentně připravený, na start bych nešel. Vůbec jsem si nevytvářel tlak ani žádné ultimátum. Většina závodníků je na UTMB přihlášená už od ledna, ale pak záleží na tom, co se během sezony stane. Po povedeném Western States jsem nejdřív naslouchal tělu i hlavě a sledoval, jak se v následujících dnech a týdnech fyzicky a psychicky cítím.

Ještě během srpna jsem upřímně nevěděl, jestli na UTMB nastoupím, protože jsem to rozhodnutí nechtěl udělat unáhleně ani nerozumně. Postupně se ale ukázalo, že o víkendu nebude místo, kde bych chtěl být víc než v Chamonix. Na soustředění s HOKA na konci července jsme za tři dny oběhli Mont Blanc a já zjistil, že jednotlivé dny končím v pohodě a cítím se velmi dobře. Znovu ale zdůrazňuji, že vedle fyzické stránky je tu i stránka psychická. Na 100 mil musíte být připraveni trpět a projít si krizemi. Pokud na to člověk není mentálně připravený a nechce se takhle prát, je podle mě těžké závod dokončit a být konkurenceschopný.

Opravdu se snažím minulost upřímně ignorovat a říkat si, že na startovní čáře začínáme tak trochu od nuly.

Změní vítězství na Western States něco na tom, jak budete k tomuto UTMB přistupovat?

Je to jednoznačně závod, kterému věnují média největší pozornost. Přesto v něm spoustu času strávíme sami, zejména v noci, a nikoho moc nepotkáme. Právě to je podle mě skvělé. Jakmile vyběhneme z Notre-Dame-de-la-Gorge a začneme stoupat na Col du Bonhomme, karty se rozdají nanovo. Řádky v životopise v tu chvíli nic neznamenají, všichni dostáváme šanci znovu a vyhraje ten nejlepší.

Je z psychologického hlediska osvobozující, když už jste předtím dokázal vyhrát velký závod?

Ano, ale zároveň na tohle UTMB nejdu jen ukázat svou tvář a zaběhnout si výklus. Pokud startuji, chci závodit, být konkurenceschopný a zlepšit se oproti roku 2024. První cíl je vždycky dokončit, protože trať je nesmírně náročná a dlouhá. Pak mám ale samozřejmě ambici bojovat o co nejlepší umístění a posunout se oproti roku 2024.

© UTMB

Teď už vás provází trochu jiná nálepka…

Ano, vítězstvím ve Spojených státech jsem možná část tlaku setřásl. Zároveň ale cítím tlak spojený s rokem 2024, protože kolem mého výkonu jsou teď očekávání, která před dvěma lety vůbec neexistovala. Takže se to svým způsobem vyvažuje. Třeba o víkendu uvidíme v čele někoho, koho vůbec nikdo nečekal, a ten znovu vymezí hranice možného. Mým snem je, abychom o vítězství stále bojovali při stoupání na La Flégère. Bylo by to skvělé, na UTMB jsme něco takového ještě neviděli. Když sledujeme, jak se celková úroveň čela závodu zvedá, myslím, že se tenhle sport znovu posune do jiné dimenze. Teď už se nemůžu dočkat a jsem moc rád, že toho můžu být součástí.

© UTMB

Baptiste, vracíte se pro to malé procento, které vám v roce 2024 chybělo k vítězství?

Neřekl bych, že se vracím jen kvůli tomu malému kousku, který mi k vítězství chyběl. Potřeboval jsem si ale dát pauzu. Běhám hodně podle emocí, a když mám pocit, že jsem ze sebe vydal něco dotaženého, emoce ze mě vyprchají a potřebuji čas, aby se znovu naplnila energetická nádrž. Ta pauza byla nutná, abych znovu nastartoval chuť. A také abych se posunul. V roce 2024 jsem pochopil, proč se mi závod tak povedl, ale zároveň nebyl úplně dokonalý. Identifikoval jsem své slabiny a dal si dva roky na to, abych na nich zapracoval a vrátil se silnější.

© UTMB

Jaké byly vaše slabiny?

Často se říká, že UTMB je rychlý, běhavý závod. S tím souhlasím během prvních dvou třetin. Poslední třetina je ale sama o sobě velmi technická. Kdyby se běžela jen ta poslední třetina, vyhrál by ji úplně jiný typ závodníka než první dvě třetiny. Proto jsem začal trénovat v prudším, horském a techničtějším terénu, abych se zlepšil v sebězích a získal zkušenosti. A všechno jsem to našel na Diagonale des Fous.

Opravdu chci porazit sám sebe z roku 2024, protože by to znamenalo, že jsem se posunul.

Na začátku týdne předvedla vaše sestra skvělý výkon, když doběhla třetí na MCC. Jak jste ty emoce prožíval a nevyčerpaly vás příliš?

Vůbec jsem se nesnažil své emoce kontrolovat. Upřímně, vůbec jsem nečekal, že moje sestra Juliette skončí na MCC třetí. Netrénuje každý den a vůbec se nesoustředí na výkon, takže to bylo velmi nečekané. Ty emoce jsem si proto nijak nepřipravoval, prostě jsem je nechal přijít. Když jsem zjistil, že doběhla třetí, stál jsem na posteli a slavil, jako kdyby Saint-Étienne právě dalo gól. Vzal jsem si z toho jen to pozitivní a říkal si, že tenhle týden je už teď úspěšný. Sestra prožila neuvěřitelnou emoci a pochopila, proč každý den trénuji: abych mohl zažívat právě takové chvíle.

Takže samé pozitivní vibrace?

Táta mi řekl: „Otevřeli jsme medailové konto.“ Když olympijské hry nebo mistrovství začnou první den pozitivně, zvedne to náladu všem. Přesně tak to teď cítím, jako by signály byly příznivé. V sobotu to samozřejmě může být úplně jinak. Ale před dvěma lety bych podepsal, že budu přesně tam, kde jsem dnes. Takže až do závodu půjdu krok za krokem a myslím, že to bude dobré.

S Vincentem jsem strávil dost času a naučil mě mít vítěznou mentalitu.

Co cítíte před startem?

Cítím, že jsem v souladu s cestou, kterou jsem urazil. Byly na ní vzestupy i pády. Z těch dobrých období jsem se dokázal střízlivě radovat a těžkými chvílemi jsem prošel se snahou něco se naučit a obohatit se. Nemůžu říct, že mám pocit, že se stane něco velkého, to by nebyla pravda. Jsem ale celkem přesvědčený, že ať už se v sobotu odpoledne nebo večer stane cokoli, budu spokojený s cestou, kterou jsem urazil. Bez ohledu na výsledek vím, že jsem se posunul.

© FFA

Když mluvíme o této cestě, už v roce 2021 jste říkal, že byste chtěl do tří nebo čtyř let vystoupat na stupně vítězů UTMB. Jste před plánem…

Ano, to je jisté. Novým cílem je teď tento závod vyhrát. To mě láká. Když se pohybuji mezi mezinárodními závodníky, mám pocit, že my Francouzi máme větší problém si takovou ambici přiznat. S Vincentem jsem strávil dost času a naučil se od něj také vítěznému nastavení mysli. Pěstoval jsem ho v sobě a myslím, že mi pomohlo k dobrému výkonu na Diag’. Na UTMB je ale tolik lidí a konkurence je tak nabitá, že by bylo příliš troufalé říct, že mířím pouze na vítězství. Rozhodně to není jediný scénář, se kterým bych byl spokojený. Opravdu chci porazit sám sebe z roku 2024, protože by to znamenalo, že jsem se posunul. Pokud se to podaří, myslím, že pak budu moci hledět ještě dál a pokusit se příště o víc. Teď ale chci především překonat svůj tehdejší výkon. Zaběhnout to lépe než za 20:22 je samo o sobě krásný cíl.