Rozhovor s Blandine L’Hirondel: „Moc bych chtěla UTMB odběhnout naplno“
Blandine L’Hirondel (KIPRUN) doběhla na UTMB 2023 třetí a v roce 2024 pátá. V roce 2026 se na hlavní závod UTMB Mont-Blanc vrací, do Chamonix však přijíždí s endofibrózou, která ji omezuje při vyšší intenzitě. Francouzská sportovní lékařka a gynekoložka, vítězka Diagonale des Fous 2025 na Réunionu, se s tím bude muset vypořádat. Tentokrát nepoběží jen za vítězstvím, umístěním nebo časem.
Blandine, v jakém rozpoložení jdete do UTMB 2026?
Psychicky se cítím velmi dobře a jsem moc ráda, že jsem tady. Fyzicky ale nejsem na 100 %, protože se u mě rozvinul menší zdravotní problém, který se posledních několik měsíců začal projevovat. Vyřešit ho může jen operace, tu ale odložím až po UTMB. Potenciálně mi to tedy může trochu komplikovat situaci. O UTMB jsem ale rozhodně nechtěla přijít. Nejsem sice stoprocentní, ale mám i jiné cíle než bojovat o stupně vítězů, vítězství, čas nebo umístění. Moc bych chtěla UTMB odběhnout naplno a vytěžit maximum z toho, co ovlivnit můžu. Chci se poučit z chyb z minulých let. Uvidíme, jak to dopadne. Konkrétní cíl si vlastně nedávám, kromě toho, že si chci závod užít a být spokojená s tím, jak si ho rozvrhnu.
Nejste na 100 %, ale kam byste na své škále formy umístila aktuální stav?
Řekněme, že jakmile překročím určitou intenzitu nebo tempo a trochu se mi zvýší průtok krve, narazím na problém s tepnou, která zásobuje levou nohu. Jakmile se průtok krve tepnou trochu zvýší, noha se přestane prokrvovat. Říká se tomu endofibróza. Když tedy říkám, že nejsem na 100 %, znamená to, že nemůžu běžet ve vysoké intenzitě. I když mi teď nejspíš řeknete, že na UTMB by nebylo dobré znamení, kdybych vyrazila na prahu.
Když dokážu celý závod držet nízké, ale konstantní tempo a intenzitu, může z toho být povedené UTMB.
Ovlivní to tedy vaše rozvržení tempa v závodě?
Rozhodně. Budu se muset držet zkrátka. Často vyrážím trochu rychleji, člověk se někdy nechá strhnout a začne závodit. Kdybych se nechala unést třeba na půl hodiny nebo hodinu a zvýšila intenzitu, levá noha by se mi přestala prokrvovat hned na začátku a mohlo by to napáchat svalové škody. V takových chvílích cítím, jak trpí kvadriceps, a po závodě pak mívám v kvadricepsu svalovici a křeče. Nebudu tedy smět běžet příliš rychle. Když ale dokážu celý závod držet nízké, konstantní tempo a intenzitu, může z toho být také povedené UTMB. A přesně o to na ultratrailu často jde: s postupujícími kilometry nezpomalovat, nebo zpomalovat co nejméně.
Přesto se kolem vás pro letošní ročník očekává poměrně hodně…
Samozřejmě se ode mě hodně očekává. Trochu sleduji, co se o mně píše na sociálních sítích a v médiích, a vlastně mě překvapuje, že mě pořád řadí mezi favoritky a tipují na přední umístění. Beru to pozitivně. Je příjemné vidět, že mě lidé chtějí vidět vpředu.
Myslím ale, že se od toho dokážu oprostit. Vím, na co mám, znám svou aktuální formu i své cíle. Ulevuje mi, když si řeknu, že si odběhnu svůj závod a pak se uvidí. Na ultratrailu se ostatně může stát cokoli. I ti nejlepší mohou mít horší chvíli nebo upadnout, vidíme to v každém závodě. Právě proto je tenhle sport tak napínavý.
I ti nejlepší mohou mít horší chvíli nebo upadnout. Právě proto je tenhle sport tak napínavý.
Je to také sport, v němž člověk vyhledává utrpení. Jak poznat hranici toho, co je ještě rozumné?
Některé bolesti k závodu jednoduše patří: puchýře, výrazný úbytek energie, bolesti svalů nebo psychické vyčerpání, když už toho má člověk dost. To jsou bolesti přímo spojené se závodem. Pak jsou tu ale jiné fyzické bolesti, při kterých člověk opravdu cítí, že ohrožuje své zdraví a tělo. Mezi těmi dvěma typy dokážu rozlišovat. Když jde jen o bolest spojenou se závodem, tělo se dá zatlačit hodně daleko. V případě mého zdravotního problému nehrozí, že bych si přílišným úsilím ublížila. Tepna má jen zúžený průsvit. Když to přeženu, bude mě jednoduše bolet stehno.
Startovní pole se po odstoupení obhájkyně titulu Ruth Croft trochu proměnilo. Co na to říkáte?
Pole je poměrně otevřené, vpředu je ale pořád obrovská konkurence. Je tu spousta skvělých běžkyň a také hodně Američanek. Myslím, že se vyrazí opravdu rychle. Některé z nich to nejspíš udrží, protože jsou mimořádně silné. U jiných to může být problém. S přibývajícími kilometry se pak možná zezadu dotáhnou některé zkušenější závodnice a v polovině nebo ve dvou třetinách závodu začnou zlobit ty nejlepší…