Běh v zimě: prospívá zdraví, nebo mu škodí?

„Ty půjdeš běhat v takové zimě? Zbláznil ses? Onemocníš a v takovém počasí není námaha vůbec zdravá!“ Dobré rady od maminky nebo partnera či partnerky nejspíš vycházejí z upřímné snahy ochránit vás před strašlivým nebezpečím, které zima představuje pro vaše křehké tělo. Ve skutečnosti ale příliš neobstojí. Lidé, kteří se venkovním sportům nevěnují, se možná bojí, že v zimě onemocní nebo si pobytem venku a pořádnou námahou uškodí. Chlad ale není takovým nepřítelem, za jakého ho máme.

Chlad ano, ale jaký?

„Chlad v našich podmínkách západní Evropy nepředstavuje problém, protože není extrémní,“ říká Guillaume Millet, doktor fyziologie zátěže a odborník na ultra vytrvalostní sport. „Problémy začínají pod −15 °C.“ Ve Francii jsou takové podmínky spíše vzácné a týkají se jen velmi malého počtu sportovců. Lidé žijící na horách se s takovými teplotami setkat mohou, přesto jde o výjimečné situace. V podmínkách západní Evropy tedy chlad, kterému čelíme, nepředstavuje skutečné zdravotní riziko.

Chlad jako falešný problém

Když jsme vystaveni chladu, organismus se přizpůsobuje, aby udržel tělesnou teplotu kolem 37 °C. Tomuto procesu se říká termogeneze.

• Podkožní cévy se stáhnou (jde o vazokonstrikci), aby se omezil přítok krve a ztráta tepla

• Srdce potřebuje více kyslíku, zatímco svaly jsou méně prokrvené.

• Objeví se třes a chlupy se zježí, aby vytvořily u kůže tenkou vrstvu teplého vzduchu

• Mění se dýchání i diuréza

• Zvyšuje se spotřeba energie

Všechny tyto procesy tvoří strategii, díky níž organismus vytváří teplo navzdory náročným klimatickým podmínkám. Proč bychom tedy měli omezovat fyzickou aktivitu, když při zátěži sami teplo produkujeme? „Při běhu se rychle zahřejeme. Jediné, na co je třeba myslet, jsou končetiny, tedy ruce, chodidla a hlava, které musí být zakryté,“ upozorňuje Guillaume Millet.

V praxi to znamená, že do sněhu nebo do mrazu nevyrazíme v kraťasech a tričku. Oblékneme se tak, aby nám bylo právě dost teplo, ale zároveň na sebe nenavrstvíme tolik oblečení, že se nadměrně zpotíme. Nejlepším vodítkem je lehký pocit chladu při odchodu z domu a během prvních 10 minut běhu. Pokud jste opravdu zimomřiví, vyrazte raději o jednu vrstvu tepleji a sundejte ji, jakmile se začnete přehřívat. Nezapomeňte na rukavice, čepici nebo čelenku a kvalitní ponožky.

A pokud jde o vyšší spotřebu energie způsobenou termogenezí, ta je opravdu minimální: v klidu představuje jen 5 až 10 % celkového kalorického výdeje. Při běhu tělesná teplota stoupá, takže se organismus přestane třást a tuto energii navíc už nespotřebovává. Vyšší energetický výdej pak plyne ze samotné sportovní aktivity, nikoli z termogeneze. Sportování v chladu tedy není problém. Právě naopak!

Opakovaná zátěž v ostrém chladu může být problém

Kromě extrémních podmínek, o kterých už byla řeč, tedy teplot pod −15 °C, může zdraví škodit také opakovaná zátěž v chladu. „Jeden z problémů, které se mohou objevit, nastává ve chvíli, kdy sportovec pravidelně trénuje v chladu, například běžkaři a biatlonisté,“ upřesňuje Guillaume Millet. „Mnoho běžkařů ostatně používá Ventoline kvůli astmatu, které vyvolává opakovaný trénink v chladu.“

Plíce jsou totiž orgánem, který je při studeném a suchém vzduchu nejvíce namáhán. Jedním z řešení je dýchat přes „masku“, například přes nákrčník vytažený nad nos. Běžec, který je chladu vystavován často, zejména pokud celý rok žije a trénuje na horách, udělá dobře, když podobnou strategii zařadí.

Až na extrémní situace nebo specifické tréninkové podmínky tedy chlad není tak nebezpečný, jak tvrdí zažité představy a vaše věčně ustaraná maminka. Když se vhodně oblékneme, můžeme v zimě ve Francii běhat bez obav… Jen je potřeba hlídat i další nástrahy, třeba náledí, které může skončit několika bolestivými akrobatickými kousky!