Belgičané Steyaert a Geerts na mistrovství světa v Backyard Ultra posunuli světový rekord na 831,5 km za pět dní

Od 17. října se 67 národních týmů po patnácti závodnících přetahovalo o světový titul v Backyard Ultra, každý ve své zemi a na trati podle vlastního výběru. Každý člen týmu měl za úkol nasbírat co nejvíc okruhů dlouhých jeden yard (6,7 km), vždy v limitu jedné hodiny. Počty okruhů všech závodníků se sčítaly a výsledný součet určoval pořadí týmů. Belgičané Ivo Steyaert a Merijn Geerts uběhli každý 124 okruhů po 6,7 km za 124 hodin, tedy úctyhodných 831,5 km.

Ročník 2026 se v historii této ještě mladé disciplíny, jejíž první týmové mistrovství světa se konalo v roce 2020, jistě zapíše. Hlavně proto, že Belgičané Merijn Geerts a Ivo Steyaert tu bok po boku překonali individuální světový rekord, když na belgické trati v areálu Domaine Beverdonk v Retie na severu země zvládli 124 okruhů (za 124 hodin). To je téměř 831 km za něco přes pět dní. Dosavadní rekord držel Australan Phil Gore se 119 okruhy. I přes houževnatost obou lídrů skončila Belgie v týmové soutěži třetí s celkovým počtem 1058 okruhů.

Týmovým vítězem roku 2026 se stali Američané, které vedli Mark Dowdle, nejlepší z týmu se 107 okruhy, a Jon Nola se 106 okruhy. Americký tým nakonec zvítězil s 1120 odběhnutými okruhy před Austrálií s 1069. Australané předvedli působivou vyrovnanost: nejlepší z nich neušel víc než 87 okruhů a ostatních čtrnáct členů týmu skončilo mezi 40 a 86 okruhy.

Osobní rekordy, ale bez bedny pro Francii

Francie se dál zlepšuje, i když letos na stupně vítězů nedosáhla. Trikolora skončila na šestém místě, zato s několika osobními rekordy. Christophe Baud si hned na úvod vytvořil nový osobák se 101 okruhy. Většinu času běžel spolu s Julienem Pierlotem, který na normandské trati v Bacqueville-en-Caux poprvé v kariéře dosáhl 100 okruhů.

Sonia Poutrel, jediná žena v týmu, posunula francouzský ženský rekord na 68 okruhů, zatímco Sébastien Despas a Maxime Le Meitour si také vylepšili osobní rekordy (72 okruhů).

Původní ambice francouzského týmu byla jasná: bojovat o bednu. Brzy ji ale bylo nutné přehodnotit. Tři členové týmu, Benjamin Rascalou, Fabrice Puaud a Ronan Pierre, skončili předčasně, už v první polovině závodu. Podmínky nepomáhaly. Typicky normandské počasí s deštěm, větrem a studenými nocemi proměnilo travnaté úseky v bahno. Tábor se dokonce musel přestěhovat do pevného přístřešku, který byl pro patnáct Francouzů příliš malý, zatímco stany zůstaly stát venku.

Právě v takových podmínkách se stal vrcholem ročníku závěrečný souboj Juliena Pierlota a Christopha Bauda. Oba běželi jako dvojice a mnoho hodin si navzájem pomáhali. Zkušenější Christophe (nedávný finisher Tor des Géants v čase těsně přes 100 hodin) se snažil dotáhnout Juliena, rodáka z Remeše, co nejdál. Společně překonali hranici 400 mil, kterou si připsali po čtyřech dnech závodu.

V neděli večer Julien Pierlot dosáhl 100 okruhů a stal se tak 22. člověkem na světě, který vstoupil do tohoto velmi uzavřeného klubu. Místo pokračování se rozhodl skončit a o svůj výkon se podělit s rodinou. Vítězství, a tím i titul francouzského šampiona, tak připadlo Christophovi Baudovi, který si vybojoval účast na Big's Dog 2027 (individuální mistrovství světa) a zároveň vylepšil svůj rekord na 101 okruhů. Přes všechny tyto výkony skončila Francie s celkovými 889 okruhy poměrně daleko od bedny.

Konečné pořadí