Elazzaoui potřetí v řadě vládne Golden Trail World Series, finále v Muju vyhrál po odvážném útoku

Maročan Elhousine Elazzaoui (NNormal) předvedl ve finále Golden Trail World Series na Muju Trailu v Jižní Koreji historický výkon. Třetí titul v řadě si zajistil čtvrtým vítězstvím v sezoně (předtím vyhrál Zegama-Aizkorri, Ledro Sky Trentino a Salomon Pitz Alpine Glacier) na jedné z nejtechničtějších a nejnáročnějších tratí, jaké kdy seriál nabídl: 28,65 km a 2313 m převýšení. Další korunou se stal nejtitulovanějším závodníkem v historii série a znovu potvrdil, že mu tahle soutěž sedí jako žádná jiná.

Keňan Patrick Kipngeno (Run2gether On Trail) skončil druhý v závodě i v celkovém pořadí, stupně vítězů doplnil jeho krajan Timothy Kibett (Salomon). Mnohem těžší den prožil Keňan Philemon Kiriago (Run2gether On Trail). Před finále vedl celkové pořadí, jenže v Muju dokončil jako jedenáctý, přišel o první místo a v konečné klasifikaci spadl na třetí.

Elazzaoui otočil finále útokem

Mužský závod startoval v dešti. I přes náročnost tratě nabízely první kilometry nejběhavější pasáže dne, po široké cestě se běželo k Seolcheonbongu, než závodníky pohltily technické úseky.

Kiriago, lídr celkového pořadí, vyrazil dopředu hned na začátku stoupání, ale jeho sólový únik rychle skončil. Vzniklo malé vedoucí uskupení, ve kterém byli všichni tři kandidáti na titul. Kipngeno se ale necítil dobře a krátce zastavil, což byl první signál, že rozhodující bitva nezačíná podle jeho představ.

© © GTWS / Koastal Forest

Jak sklon rostl, skupina se roztahovala. Do čela se dostali Mexičan Brayan Rodríguez a Američan Taylor Stack (Brooks), jen pár vteřin za nimi se drželi Kiriago, Španěl Alain Santamaría (X-Bionic Integrity) a trojice zástupců Salomonu: Švýcar Joey Hadorn a Keňané Ezekiel Rutto a Samwel Kiprotich.

O nic ještě nebylo rozhodnuto. Na úseku mezi Seolcheonbongem a Hyangjeokbongem, zhruba v 1600 m n. m. a v nejvyšším bodě tratě, další zrychlení skupinu roztrhalo. Tentokrát zaútočil Elazzaoui. Věděl, že o třetí titul v celkovém pořadí může bojovat jen s vítězstvím, a proto zvolil mnohem agresivnější taktiku než obvykle. Rozhodujícím náběhem se osamostatnil v čele.

© © GTWS / Koastal Forest

Když dorazil na Hyangjeokbong, zhruba na šestém a půlkilometru, měl Elazzaoui před skupinou pronásledovatelů přibližně minutu náskok. V ní byli Stack, Rodríguez, Kibett, Hadorn, Santamaría a Keňan Michael Selelo Saoli (Run2gether On Trail). Kiriago s Kipngenem byli už o víc než minutu a půl dál. Kipngenovy potíže pokračovaly a Kiriagův náskok v celkovém pořadí se začal tenčit.

Bonusové časované úseky mohly rozhodnout

Pak přišel terén jako šitý na míru Elazzaouimu: závratný sestup k chrámu Baengnyeonsa mezi schody, skalami a listím rozmáčeným deštěm. Zatímco Maročan těmito technickými pasážemi vypadal, že klouže bez námahy, soupeři se na sestupu, který vyžaduje přesnost, odvahu a jistotu, snažili udržet tempo.

Santamaría zvládl časovaný úsek dlouhý 2,5 km se sklonem 28 % za 11:54. Elazzaoui byl pátý a připsal si dva cenné body do celkového pořadí. Bonus na první pohled skromný, v extrémně těsném boji o titul ale potenciálně rozhodující.

Právě časované úseky držely celkové pořadí otevřené až do Muju. Bez bonusových bodů, které se během sezony sbíraly na výbězích, sestupech a sprintech, by do finále vstoupil jako lídr Elazzaoui. Jenže Kiriago díky nim nasbíral 106 bodů navíc, Maročan jen 58, a do posledního závodu tak šel s náskokem.

© © GTWS / Koastal Forest

© © GTWS / Koastal Forest

© © GTWS / Koastal Forest

© © GTWS / Koastal Forest

V devátém kilometru se situace radikálně změnila. Kiriago byl desátý, se čtyřminutovou ztrátou na čelo, a jeho naděje na udržení vedoucí pozice se rozplývaly. Elazzaoui mezitím v čele držel vysoké tempo a hnal se za vítězstvím, které nutně potřeboval.

Ve druhém stoupání na Hyangjeokbong se pořadí za lídrem znovu proměnilo. Elazzaoui měl závod pevně pod kontrolou, zatímco Santamaría se Stackem vedli pronásledování. Stack zareagoval a vrátil se na druhé místo, Hadorn se přiblížil k Santamaríovi a zapojil se do boje o stupně vítězů. Na vrcholu už měl Elazzaoui před nejbližšími pronásledovateli víc než pět minut náskoku a před patnáctým Kiriagem víc než dvanáct.

Na stejné pasáži se jel i sprintový úsek, dlouhý 1,1 km s průměrným sklonem -7,7 %. Nejlepší čas 3:08 zaběhl Čech Jan Fiala, před Kiriagem. I když se mu na trati nedařilo, Keňan ukázal, že rychlost pořád má. Druhé místo na úseku mu vyneslo osm bodů navíc a trochu zmenšilo ztrátu na Elazzaouiho v boji o celkový titul.

Kipngenův comeback na titul nestačil…

Po sprintu se závod znovu rozjel, tentokrát v boji o stupně vítězů. Únava začínala být znát, když se do popředí vrátil Patrick Kipngeno. Pod posledním stoupáním, zhruba na jedenadvacátém kilometru, měl Keňan na Stacka, Santamaríu a Hadorna asi dvě minuty ztráty. O pouhé dva kilometry dál, na posledním vrcholu, už byl druhý.

Nebyl jediný, kdo na konci zrychlil. Timothy Kibett také předběhl Stacka se Santamaríou a vydal se za Hadornem, takže poslední kilometry se proměnily v urputný boj o stupně vítězů. Před posledním sestupem a s méně než pěti kilometry do cíle bylo za Elazzauim, který závod ovládal od prvního stoupání, ještě všechno otevřené.

© © GTWS / Koastal Forest

Maročan nezaváhal ani na chvíli. Do cíle doběhl v čase 2:49:14 a v okamžiku, kdy šlo o nejvíc, zaběhl jeden z nejlepších závodů své kariéry. Kipngeno dorazil jen o 43 sekund později, což završilo jeho velkolepý návrat a sezonu, která se stále lépe skládala: dvě vítězství a další stupně vítězů v poslední asijské trilogii. Kibett doplnil pódium se ztrátou zhruba minuty a půl na vítěze.

V celkovém pořadí sezony se Elazzaoui posunul ze třetího místa na první a se 1130 body vyhrál, jen o dva body před Kipngenem (1128), který zůstal druhý. Pro Kiriaga znamenalo finále dramatický obrat: před závodem vedl, nakonec skončil třetí s 1075 body.

Dnes jsem dal všechno. Věděl jsem, že riskuju, ale řekl jsem si: „Když se něco stane, tak se stane.“ Dokonce jsem si na ruce napsal „Být, či nebýt“, abych si připomněl, že dnes jde o všechno, nebo nic. Tři tituly v Golden Trail World Series, to je rekord. Pro mě je to opravdu historické. Mám takovou radost, že těžko hledám slova.

Maročan už myslí na budoucnost. Přemýšlí o delších tratích, ale návrat, který by jeho bilanci ještě vylepšil, nevylučuje: „Chci se vrátit příští rok, protože to bude desáté výročí Golden Trail World Series a pro mě to bude hodně důležité. Uvidíme, jestli ještě budu mít možnost bojovat o další velký výsledek“

Ženy: Andrea Kolbeinsdóttir překvapila a Madalina Florea obhájila titul

Mezi ženami odhalil Muju Trail novou hvězdu. Islanďanka Andrea Kolbeinsdóttir (Salomon) vyhrála den před mužským závodem svůj první závod mezinárodního seriálu, na trati, kterou déšť udělal ještě těžší.

O pár minut později proběhla cílem jako druhá Rumunka Madalina Florea (Scott) a měla dvojnásobný důvod k radosti: díky tomuto výsledku obhájila titul v celkovém pořadí GTWS.

Kolbeinsdóttir: zrodila se hvězda

První kilometry přinesly první odstupy, a to na jediné části tratě, kde šlo najít plynulý běžecký rytmus, po široké cestě s mírným profilem. Pak závodnice čekalo náročné šestikilometrové stoupání k Seolcheonbongu.

Keňanka Caroline Kimutai (Salomon) se ujala vedení a vytvořila si náskok. Madalina Florea ji sledovala se ztrátou 24 sekund před přechodovým úsekem k Hyangjeokbongu, nejvyššímu bodu tratě ve výšce přes 1600 m n. m.

© © GTWS / Koastal Forest

Za nimi zůstával závod velmi otevřený. Rumunka Madalina Amariei (Kailas Fuga), Keňanka Ruth Gitonga (Run2gether On Trail), Andrea Kolbeinsdóttir (Salomon) a Američanka Hanna Groeber (Nike ACG) byly všechny méně než dvě minuty za čelem.

Závod se zlomil v prvním sestupu k chrámu Baengnyeonsa: 2,5 km s průměrným sklonem 28 %, schody, mokré kameny a koberec spadaného listí, který skrýval terén a už tak technický sestup dělal ještě záludnější.

Florea dostihla Kimutai v půlce sestupu a ujala se vedení, zatímco její krajanka Amariei se přiblížila na méně než minutu a na konci sestupu byla druhá.

Právě Andrea Kolbeinsdóttir ale sestup využila k útoku. Islanďanka dostihla Kimutai a ve stoupání k Hyangjeokbongu se stala hlavní soupeřkou Florey. Na technických lesních stezkách a nerovných skalách postupně stahovala ztrátu a blízko vrcholu Rumunku předběhla. Pak obě společně vyrazily do druhého sestupu k chrámu.

© © GTWS / Koastal Forest

Za dvojicí lídryň sebrala Amariei v sestupu třetí místo Kimutai. Ta pak upadla a nechala se předběhnout i Mexičankou Miriam Morales, čímž se její naděje na celkový titul značně zkomplikovaly. Závod skončil i pro Groeber: Američanka odstoupila kvůli svalovým potížím, přitom se vracela po zlomenině zápěstí z čínského závodu na Velké zdi.

Islanďanka se pohybovala na hraně možností a v sestupu spadla, přesto měla v sedmnáctém kilometru 35 sekund náskoku na Floreu.

Ostatní soupeřky už byly o víc než pět minut zpátky, vítězství se tedy rozhodovalo mezi oběma ženami. Kolbeinsdóttirin náskok se ale rychle rozplynul a Florea se v přechodovém úseku k poslednímu velkému stoupání na Chilbong vrátila do vedení.

Dech beroucí přetahovaná v čele

V prvních kilometrech rozhodujícího výstupu si obě závodnice první místo několikrát vyměnily. Šlo o 2,2 km s průměrným sklonem 25,2 %, místy přes 40 %, s obřími schody a kluzkými kameny, kvůli kterým si závodnice musely na některých místech pomáhat rukama.

Právě v tomto stoupání Kolbeinsdóttir zaútočila rozhodujícím způsobem. Islanďanka nakonec Floreu, která na kluzkém terénu také bojovala s rovnováhou, odskočila a na vrcholu měla téměř tři minuty náskoku. Před posledním sestupem tak měla pohodlnou rezervu. Nejlepší čas na výběhovém úseku zaběhla Švýcarka Theres Leboeuf (Compressport / Lowa), která ho zvládla za něco málo přes 32 minut.

© © GTWS / Koastal Forest

© © GTWS / Koastal Forest

Kolbeinsdóttir se nespokojila s hlídáním náskoku, v posledním sestupu ho ještě navýšila a do cíle doběhla s téměř šestiminutovým předstihem před Floreou. Svůj první triumf v Golden Trail World Series si připsala v čase 3:19:56.

Za ní proběhla cílem zářící Florea a svůj výsledek oslavila válením v kalužích. Druhé místo jí přineslo odměnu ještě cennější: druhý titul v řadě v celkovém pořadí Golden Trail World Series.

Boj o poslední místo na stupních vítězů byl mnohem těsnější. Morales a Amariei dorazily téměř společně na poslední rampu přes lyžařské středisko, Mexičanka si ale třetí místo udržela o pouhých 24 sekund.

Z Austrálie do Jižní Koreje: vítězná cesta Kolbeinsdóttir

Cesta Andrey Kolbeinsdóttir za vítězstvím v Jižní Koreji začala o několik měsíců dřív, tisíce kilometrů odtud, v Austrálii.

„Bylo to docela zábavné. Byla jsem v Melbourne a trenér mi řekl, že se můžu zúčastnit Golden Trail National Championships (GTNC) a že mám šanci vyhrát. Závod jsem vyhrála a získala Golden Ticket, díky kterému jsem mohla přijet sem, do Jižní Koreje“, vysvětlila.

© © GTWS / Koastal Forest

Golden Tickety dávají přímý přístup do finále GTWS. Systém má odhalit nejlepší národní talenty a vycházející hvězdy trailu a dát jim možnost změřit síly se světovou elitou.

Po zajištění místa v Muju už Kolbeinsdóttir svůj potenciál ukázala na Ledro Sky Trentino v Itálii. Skončila tam pátá a dokázala, že se může měřit s nejlepšími závodnicemi světa. Zároveň předvedla kvality v technickém terénu: zaběhla nejlepší čas na sestupovém úseku.

Musím přiznat, že dnes ráno jsem si řekla: „Můžu vyhrát.“ Byla jsem nastavená velmi pozitivně a opravdu jsem si věřila. Je to trať, která mi výborně sedí. V technickém terénu se cítím dobře. Možná příští rok věnuju Golden Trail World Series celou sezonu.

Florea uzavřela téměř dokonalou sezonu druhým titulem v GTWS

Po sezoně vyznačující se pozoruhodnou stabilitou se Madalina Florea podruhé stala šampionkou Golden Trail World Series. Rumunka odehrála v roce 2026 téměř bezchybnou kampaň, s vítězstvími na Québec Mega Trail, na Salomon Pitz Alpine Glacier Trail a na Sierre-Zinal. Ve dvou jediných závodech, které nevyhrála, na Ledro Sky Trentino a ve finále Muju Trail, skončila druhá.

© © GTWS / Koastal Forest

Rumunka sezonu zakončila s 1164 body před druhou Caroline Kimutai (1016 bodů) a třetí Ruth Gitongou (982 bodů).

Byl to nejtěžší závod, jaký jsem kdy běžela. Přestala jsem cítit vlastní tělo.

V první týmové klasifikaci v historii sezonu ovládl Salomon díky pozoruhodné stabilitě po celý rok a vyhrál i týmové hodnocení v Muju. Třetí místo Timothyho Kibetta a čtvrté Joeyho Hadorna mezi muži, spolu s vítězstvím Andrey Kolbeinsdóttir a pátým místem Barbory Bukovjan mezi ženami, tým nejlépe uzavřely.

Sezona 2026 je u konce a pohledy se už upírají k roku 2027, jehož kalendář bude zveřejněn v nejbližší době.